Všude dobře, doma nejlíp

Doba, kdy hollywoodští filmaři ze svých snímků taktně odmazávali budovy Světového obchodního centra a vyhýbali se sebemenším narážkám na terorismus, je definitivně pryč. Ještě v nás doznívá Spielbergův kontroverzní Mnichov, a už se nás Let číslo 93 chystá posadit do jednoho z letadel unesených 11. září 2001. A Oliver Stone nás ve World Trade Center dokonce holdá zavalit troskami zbořených titulních mrakodrapů. Až z toho běhá mráz po zádech...

 

V jako vendeta se sice odehrává ve fiktivním světě blízké budoucnosti, ale má k současnému politickému dění také co říct. Ano, vyjadřuje se k terorismu. A podle některých lidí ho dokonce oslavuje. To je však pouze jeden z mnoha způsobů, jak je možné na tento film nahlížet. Jiní v něm uvidí další z varovných dystopických představ à la 1984. Kam až lze zajít při snaze dosáhnout vyšších cílů, ať už ve prospěch svobody, či stability?

 

Píše se rok 2020. Většina světa se zmítá v chaosu kvůli smrtící epidemii. Všude vládnou buřičské nepokoje, jen Velká Británie, přeměněná na totalitní policejní stát, si dokáže zajistit pořádek a mír. Tamější vládnoucí strana sice vyvedla místní lid z „divočiny“, ale nastolila tu řád zbavený spravedlnosti, lásky a svobody. Všudypřítomné kamery a odposlechy plus vládou řízená média jsou samozřejmostí. Pro vzorné občany se však zdá být vše v relativním pořádku...

Až do dne, kdy nečekaně exploduje budova hlavního soudu za doprovodu Čajkovského Slavnostní předehry "1812" v rozhlase a s bombastickým ohňostrojem v závěru. Vláda se snaží celou událost zamaskovat: oficiální zpráva zní, že šlo o plánovanou demolici. Na televizní vysílání se však napíchne tajemný pachatel s maskou Guye Fawkese, který se přizná ke svému činu a zároveň vyzve diváky u televizních obrazovek, aby se zamysleli nad světem, v němž žijí.

 

Guy Fawkes byl voják, který se v 17. století pokusil vyhodit do vzduchu anglický parlament, ale neuspěl (v Anglii dodnes slaví jeho neúspěch v každoročním večerním pochodu 5. listopadu). „V“ jej považuje za hrdinu a rozhodne se jít v jeho stopách. Veřejnosti sdělí, že přesně za rok, 5. listopadu, odpálí budovu parlamentu...

 

Především je třeba říct, že V jako Vendeta je poněkud jiný film než byste mohli čekat. Je propagován jako superhrdinský nářez v dystopickém světě od tvůrců Matrixu. A leckdo v něm tudíž bude vyhlížet nějaké ty futuristické kulisy a kostýmy, komiksovou stylizaci a matrixovskou akci. Jenže zbytečně. Tohle všechno ve filmu skoro nenajdete (a docela by mě zajímalo, kde producenti utopili těch 55 milionů dolarů - když bezmála třikrát levnější Equilibrium vypadá o poznání výpravněji a rozmáchleji).

A víte co? Ono to nevadí. Příběh dokáže upoutat i tak. Jeho scenáristé, bratři Wachowští, znovu s úspěchem předkládají inteligentní obsah v atraktivním balení. A pokud znáte komiksovou předlohu, nebudete se ani tolik divit, proč je těch triků a akce tentokrát podstatně méně.

 

Wachowští napsali první návrh scénáře už v 90. letech, tj. ještě před prvním Matrixem. A když se na něj nedávno s Jamesem McTeiguem (jejich dlouholetým asistentem), kterému svěřili režii, znovu podívali, objevili v něm určitou paralelu se současným politickým děním. Toho se chytli a látku si také podle toho mírně přepracovali. Autor předlohy (vyšla i u nás) Alan Moore nicméně začal okamžitě prskat a od filmu se distancoval (stejně jako od předešlých adaptací svých komiksů Liga výjimečných a Z pekla). 

Přesto se však jedná o jednu z nejzdařilejších komiksových předělávek poslední doby. Ačkoli Moore svým obsáhlým dílem v 80. letech reagoval na thatcherovskou Británii, zatímco snímek je naroubovaný na současnou bushovskou éru (tento záběr například probleskne v pochmurných vzpomínkách jedné postavy). Navíc „V“ byl v originále spíše anarchista a jeho činy byly více ambivalentní. Jak tvrdí sám Moore: „čtenář víc váhal nad tím, zda to, co hlavní postava dělá, je správné, nebo naprosto šílené“. Filmová verze si z předlohy vydestilovala o něco přímočařejší story superhrdiny, který víceméně zachraňuje Anglii.

Scénář původní příběh podstatně zjednodušuje. Tomu se ale moc nedivím. Kdyby se ho snažil zadaptovat ve vší komplexnosti, nebyl by to jeden film, nýbrž filmy tři. A takový projekt by asi těžko vznikl. Snímek sice strhává látku do mírně popcornové roviny (postavy se tu vyvíjejí přesně tak, jak byste čekali, přesto však dokáží dojmout), nicméně pořád vás nutí zamyslet se nad svým tématem. Obzvlášť v současné době.

 

James McTeigue odvedl na debutanta slušnou práci, ačkoli nelze říct, kolik z ní přísluší jemu, a ne Wachowským. Jejich stylem byl přinejmenším výrazně ovlivněn. V jako Vendeta v některých momentech připomíná Matrix (nemyslím to nijak ve zlém) - v obraze opět dominují nazelenalé barvy, a při několika dramatických nástupech hlavní postavy v dlouhém plášti si určitě vybavíte Nea. Navíc je tu nezapomenutelný hlas Huga „agenta Smitha“ Weavinga.