Jdi na obsah Jdi na menu
 


Děsnej doják

13. 5. 2006

Deník Julie Jonesové o její tlusté svatbě, při které pozná nejlepšího přítele svého nastávajícího nebo také tchána, ze kterého se vyklube pěkný fotr. A k tomu hektolitry tělesných tekutin, přihlašující film do soutěže o nejnechutnější podívanou všech dob.


Kde jsou ty časy, kdy parodie patřily mezi mnou hojně vyhledávané filmy, u kterých jsem se smál jako u málokterých komedií. Kde jsou ty časy, kdy se točily pecky jako Připoutejte se prosím, Přísně tajné, Žhavé výstřely (z dílny bratrů Zuckerů a Jima Abrahamse) nebo Mladý Frankenstein a Spaceballs (Mela Brookse). A ono by se dalo i říci, kde jsou ty časy, kdy se točily třeba takové filmy jako Bláznivá škola nebo Mafióso. Ano, i to ještě byly relativně kvalitní parodie v tom pravém slova smyslu. Byly to filmy s rozumným dějem, které si dokázaly tu a tam vypůjčit nějakou slavnou scénu z neméně slavných filmů a protáhnout ji humorným filtrem, díky čemuž jsem pak měl s mnoha originály velké problémy. I u těch nejvážnějších scén se mi totiž okamžitě vybavily jejich zparodované verze, a mě se tak kolikrát stávalo, že jsem se rozesmál kupříkladu u takového Kmotra nebo u Letiště. Jenomže tahle doba je už evidentně pryč. A jak se zdá, tak filmoví tvůrci zřejmě dočista zapomněli, jak že se vlastně taková parodie vůbec točí.

To je problém i nového přírůstku, který se jmenuje Děsnej doják (naši slovenští bratři půjdou do kin připraveněji, protože u nich je uváděn pod výstižným názvem Strašná haluz). Všechno totiž vypadá, jako by se pánové Jason Friedberg a Aaron Seltzer (to jsou ty dvě šestiny tvůrců Scary Movie 3, jak praví trailer) rozhodli natočit spíše remake velkého počtu scén z více či méně známých filmů poslední dekády, ale s tím že z nich jaksi vynechají humor. Nevím, do jaké míry je to způsobeno vysloveně nemožným nápadem zparodovat komedie (že by se humor vykrátil?), ale výsledek je příšerný a já tak již koncem dubna můžu směle vyhlásit adepta na nejhorší/nejtrapnější film tohoto roku. Děsnej doják se totiž postaral o mnoho zážitků, které jsem v kině u filmu již dlouho nezažil.

Zaprvé se jedná o film, který celý působí dojmem, jako by se jednalo o tříhodinovou podívanou, a to má přitom “pouze“ 83 minut včetně titulků. Druhým zážitkem bylo osazenstvo na novinářské projekci, které se z počátečního zhruba dvacetičlenného složení postupně smrsklo až na pouhou trojici trpělivců, kteří vydrželi, aby svým čtenářům ušetřili peníze, za které si místo návštěvy kina můžou koupit cokoliv smysluplnějšího než lístek na tento film (což je ale vlastně prakticky úplně všechno). Třetím zajímavým poznatkem bylo zjištění, že fekální humor, kterému se jinak v rozumné míře nebráním, ještě zdaleka neřekl své nejsilnější slovo, protože Děsnej doják opět v lecčems posunul hranice nechutností do zatím neprobádaných končin. Nebudu se zde rozepisovat nad jednotlivými nechutnostmi a pouze zůstanu u konstatování, že to, co jste viděli třebas v takovém Bulšitu či Klubu sráčů, bylo oproti Dojáku asi na takové úrovni jako erotika v Machatého Extázi v porovnání se Základním instinktem.

Možná vám přijde divné, že už se nacházíme v druhé půli recenze a nějak ne a ne přijít alespoň malá zmínka, o čem že to vlastně všechno bylo. Ale to se těžko popisuje, protože nějakou nosnější dějovou linii budete asi hledat těžko. Děsnej doják je totiž co do struktury příběhu naprosto nahodilou kombinací Mé tlusté řecké svatby, Deníku Bridget Jonesové, Svatby mého nejlepší přítele se špetkou druhého Fotra. To vše je protknuto narážkami na hity posledních let (Kill Bill, Napoleon Dynamite, Pán prstenů, Nesvatbovi, King Kong a mnoho dalších). Jenomže, ať se tvůrci snažili do svého filmu narvat sebevíc citací či scén, tak se přesto nedokázali dostat přes jeden ohromný problém. Všechny scény, parodující cokoliv z komediálního žánru totiž jsou pouze doslovným kopírováním s naprostou absencí, byť i náznaku humoru. No a situace parodující vážný originál stojí jen na tom, že se objeví nějaká známá postava (Frodo) a dělá věci, které by nikoho nenapadli ani po vypití flašky Absinthu na ex (Frodo kopající Gandalfa mezi nohy).

Děsném dojáku holt nefunguje vůbec nic. Nemá smysl hledat alespoň jednu součástku, která by se dala nazvat funkční, protože jsem trpěl od úvodního záběru až do toho úplně posledního, aniž bych zaznamenal cokoliv, kvůli čemu bych dokázal zvednout hodnocení tak, aby se jeho finální hodnota dala vynásobit (tu jednu hvězdičku, která u nás na Filmpubu představuje nejnižší hodnocení, si snímek snad ani nezaslouží). Děsnej doják je stručně řečeno hrůza hrůzoucí. Film, který mi parádně dokázal zkazit zbytek dne, a také film, kvůli kterému jsem si pořádně zavařil mozek přemýšlením, jak je vůbec možné, aby něco takového vydělalo k dnešnímu dni 74 miliónů dolarů celosvětově!

Ještě strašnější je zjištění, že rozpočet byl 20 miliónů. Proto mě napadají naprosté šílenosti, které jen tak nemůžu dostat z hlavy. Děsí mě totiž představa, že oba scenáristé právě teď někde sedí nad pivem, přemýšlejíc nad dalším scénářem, kdy mezi jednotlivými záchvaty smíchu přemýšlí o scénce, v níž si to společně rozdávají komisař Clouseau, Ethan Hunt a pes hlavní mužské postavy z Lásky na inzerát. Myslíte si, že něco takového není možné? Já bych řekl že ano, protože další evoluční krok současné parodie musí, ať už chceme nebo ne, vypadat přesně tak či se mé představě alespoň přiblížit. Pokud stále nevěříte, pak vám asi není pomoci a nezbude vám, než na Doják vyrazit. Těm z vás, kteří tak učiní přeji příjemnou zábavu a velké salvy smíchu u kocoura souložícího s oschlou mrtvolou.

*

Zoufale nevtipná, nechutná a nesmyslná podívaná jen pro nejotrlejší diváky, kteří si myslí, že už viděli vše a nic je nedokáže překvapit.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář