Děsnej doják
13. 5. 2006
Deník Julie Jonesové o její tlusté svatbě, při které pozná nejlepšího přítele svého nastávajícího nebo také tchána, ze kterého se vyklube pěkný fotr. A k tomu hektolitry tělesných tekutin, přihlašující film do soutěže o nejnechutnější podívanou všech dob.
Kde
jsou ty časy, kdy parodie patřily mezi mnou hojně vyhledávané filmy, u
kterých jsem se smál jako u málokterých komedií. Kde jsou ty časy, kdy
se točily pecky jako Připoutejte se prosím, Přísně tajné, Žhavé výstřely (z dílny bratrů Zuckerů a Jima Abrahamse) nebo Mladý Frankenstein a Spaceballs (Mela Brookse). A ono by se dalo i říci, kde jsou ty časy, kdy se točily třeba takové filmy jako Bláznivá škola nebo Mafióso.
Ano, i to ještě byly relativně kvalitní parodie v tom pravém slova
smyslu. Byly to filmy s rozumným dějem, které si dokázaly tu a tam
vypůjčit nějakou slavnou scénu z neméně slavných filmů a protáhnout
ji humorným filtrem, díky čemuž jsem pak měl s mnoha originály velké
problémy. I u těch nejvážnějších scén se mi totiž okamžitě vybavily
jejich zparodované verze, a mě se tak kolikrát stávalo, že jsem se
rozesmál kupříkladu u takového Kmotra nebo u Letiště.
Jenomže tahle doba je už evidentně pryč. A jak se zdá, tak filmoví
tvůrci zřejmě dočista zapomněli, jak že se vlastně taková parodie vůbec
točí.
To je problém i nového přírůstku, který se jmenuje Děsnej doják (naši slovenští bratři půjdou do kin připraveněji, protože u nich je uváděn pod výstižným názvem Strašná haluz). Všechno totiž vypadá, jako by se pánové Jason Friedberg a Aaron Seltzer (to jsou ty dvě šestiny tvůrců Scary Movie 3,
jak praví trailer) rozhodli natočit spíše remake velkého počtu scén
z více či méně známých filmů poslední dekády, ale s tím že z nich jaksi
vynechají humor. Nevím, do jaké míry je to způsobeno vysloveně nemožným
nápadem zparodovat komedie (že by se humor vykrátil?), ale výsledek je
příšerný a já tak již koncem dubna můžu směle vyhlásit adepta na
nejhorší/nejtrapnější film tohoto roku. Děsnej doják se totiž postaral o mnoho zážitků, které jsem v kině u filmu již dlouho nezažil.
Zaprvé se jedná o film, který celý působí dojmem, jako by se
jednalo o tříhodinovou podívanou, a to má přitom “pouze“ 83 minut
včetně titulků. Druhým zážitkem bylo osazenstvo na novinářské projekci,
které se z počátečního zhruba dvacetičlenného složení postupně smrsklo
až na pouhou trojici trpělivců, kteří vydrželi, aby svým čtenářům
ušetřili peníze, za které si místo návštěvy kina můžou koupit cokoliv
smysluplnějšího než lístek na tento film (což je ale vlastně prakticky
úplně všechno). Třetím zajímavým poznatkem bylo zjištění, že fekální
humor, kterému se jinak v rozumné míře nebráním, ještě zdaleka neřekl
své nejsilnější slovo, protože Děsnej doják opět v lecčems
posunul hranice nechutností do zatím neprobádaných končin. Nebudu se
zde rozepisovat nad jednotlivými nechutnostmi a pouze zůstanu u
konstatování, že to, co jste viděli třebas v takovém Bulšitu či Klubu sráčů, bylo oproti Dojáku asi na takové úrovni jako erotika v Machatého Extázi v porovnání se Základním instinktem.
Možná vám přijde divné, že už se nacházíme v druhé půli recenze a
nějak ne a ne přijít alespoň malá zmínka, o čem že to vlastně všechno
bylo. Ale to se těžko popisuje, protože nějakou nosnější dějovou linii
budete asi hledat těžko. Děsnej doják je totiž co do struktury příběhu naprosto nahodilou kombinací Mé tlusté řecké svatby, Deníku Bridget Jonesové, Svatby mého nejlepší přítele se špetkou druhého Fotra. To vše je protknuto narážkami na hity posledních let (Kill Bill, Napoleon Dynamite, Pán prstenů, Nesvatbovi, King Kong
a mnoho dalších). Jenomže, ať se tvůrci snažili do svého filmu narvat
sebevíc citací či scén, tak se přesto nedokázali dostat přes jeden
ohromný problém. Všechny scény, parodující cokoliv z komediálního žánru
totiž jsou pouze doslovným kopírováním s naprostou absencí, byť i
náznaku humoru. No a situace parodující vážný originál stojí jen na
tom, že se objeví nějaká známá postava (Frodo) a dělá věci, které by
nikoho nenapadli ani po vypití flašky Absinthu na ex (Frodo kopající
Gandalfa mezi nohy).
V Děsném dojáku holt nefunguje vůbec nic. Nemá smysl
hledat alespoň jednu součástku, která by se dala nazvat funkční,
protože jsem trpěl od úvodního záběru až do toho úplně posledního, aniž
bych zaznamenal cokoliv, kvůli čemu bych dokázal zvednout hodnocení
tak, aby se jeho finální hodnota dala vynásobit (tu jednu hvězdičku,
která u nás na Filmpubu představuje nejnižší hodnocení, si snímek snad
ani nezaslouží). Děsnej doják je stručně řečeno hrůza
hrůzoucí. Film, který mi parádně dokázal zkazit zbytek dne, a také
film, kvůli kterému jsem si pořádně zavařil mozek přemýšlením, jak je
vůbec možné, aby něco takového vydělalo k dnešnímu dni 74 miliónů
dolarů celosvětově!
Ještě strašnější je zjištění, že rozpočet byl 20 miliónů. Proto mě napadají naprosté šílenosti, které jen tak nemůžu dostat z hlavy. Děsí mě totiž představa, že oba scenáristé právě teď někde sedí nad pivem, přemýšlejíc nad dalším scénářem, kdy mezi jednotlivými záchvaty smíchu přemýšlí o scénce, v níž si to společně rozdávají komisař Clouseau, Ethan Hunt a pes hlavní mužské postavy z Lásky na inzerát. Myslíte si, že něco takového není možné? Já bych řekl že ano, protože další evoluční krok současné parodie musí, ať už chceme nebo ne, vypadat přesně tak či se mé představě alespoň přiblížit. Pokud stále nevěříte, pak vám asi není pomoci a nezbude vám, než na Doják vyrazit. Těm z vás, kteří tak učiní přeji příjemnou zábavu a velké salvy smíchu u kocoura souložícího s oschlou mrtvolou.
Ještě strašnější je zjištění, že rozpočet byl 20 miliónů. Proto mě napadají naprosté šílenosti, které jen tak nemůžu dostat z hlavy. Děsí mě totiž představa, že oba scenáristé právě teď někde sedí nad pivem, přemýšlejíc nad dalším scénářem, kdy mezi jednotlivými záchvaty smíchu přemýšlí o scénce, v níž si to společně rozdávají komisař Clouseau, Ethan Hunt a pes hlavní mužské postavy z Lásky na inzerát. Myslíte si, že něco takového není možné? Já bych řekl že ano, protože další evoluční krok současné parodie musí, ať už chceme nebo ne, vypadat přesně tak či se mé představě alespoň přiblížit. Pokud stále nevěříte, pak vám asi není pomoci a nezbude vám, než na Doják vyrazit. Těm z vás, kteří tak učiní přeji příjemnou zábavu a velké salvy smíchu u kocoura souložícího s oschlou mrtvolou.
Zoufale nevtipná, nechutná a nesmyslná podívaná jen pro nejotrlejší diváky, kteří si myslí, že už viděli vše a nic je nedokáže překvapit.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář