Saw 2
6. 2. 2006
Jeden z nejlepších thrillerů posledních let se dočkal pokračování, které vyráží na cestu do českých kin. Obstojí Saw II stejně jako jeho předchůdce, nebo jde jen o další tahání peněz z natěšených fanoušků?
Není
to ani rok, co se geniální vrah s přezdívkou Jigsaw prohnal českými
kiny. Na plátně po něm zbylo několik čerstvý mrtvol, fanoušci thrillerů
měli pár bezesných nocí a do pokladniček tvůrců se mu podařilo při
minimálních nákladech na výrobu přidat nějaký ten milion. Jeho návrat
do kin je jen logickým krokem. Ale tentokrát to s Jigsawem nevypadá
vůbec dobře.
Ostřílený policejní detektiv Eric Mathews (Donnie Wahlberg) ho
totiž dostal. Jigsaw sedí spoutaný na židli obklopen policejním
komandem a zdá se, že z téhle situace se už dostane jen těžko. Ale i
když to na první pohled nevypadá, tahle noc bude ještě hodně dlouhá.
Jigsaw totiž připravil další ze svých zvrhlých her. V opuštěném domě,
permanentně sledovaným důmyslným kamerovým systémem, je totiž ukryto
několik lidí nakažených smrtícím virem. Pokud je policie nechce vidět
umírat, bude se muset detektiv Mathews hodně snažit, aby z Jigsawa
dostal odpovědi, které by při pátrání pomohly. Pro detektiva bude navíc
celá práce i zatraceně osobní záležitostí, protože jedním
z nedobrovolných obyvatel domu je i Mathewsův syn. Co všechno je
zoufalý otec schopný udělat, aby zachránil svoje dítě? Než tahle noc
skončí, další z Jigsawových pastí opět sklapne.
Ještě než se pustím do rozboru filmu, je nutné upozornit, že na Saw II
nemá smysl koukat bez znalosti prvního dílu. Ta zde není jen výhodou,
ale nutností. Kdo jedničku neviděl, bude se během děje často ztrácet,
protože vedle vraha se vrací i několik dalších postav a neustále se
mluví o lidech, kteří se na plátně vůbec neobjeví. Scenárista se s tím
prostě nepáral a pokud jedničku neznáte, nechá vás v tom jednoduše
plavat. Kdo ale čeká jen prostou variaci na první díl, může být
překvapen. Namísto pouhé dvojice tu teď je celá skupina lidí, takže
spíš než na dialog tady dojde na akci. Pokud byl první díl přirovnáván
svou atmosférou k thrilleru Davida Finchera Sedm, tady se bezostyšně vykrádá první Kostka.
V každé místnosti čeká nějaká zkouška nebo past, která pocuchá buď
nervy přítomných, nebo sníží jejich počet. Kromě toho se jeden
z nedobrovolných obyvatel domu rozhodne, že bude nejjednodušší všechny
prostě a jednoduše pozabíjet. Celé Saw II tentokrát
směřuje víc k přímočařejšímu krvavému thrilleru a odklání se od pomalu
budované atmosféry prvního dílu. To ale nemusí rovnou znamenat, že jde
o krok vyloženě špatným směrem. To základní totiž zůstává.
Pasti
jsou ještě rafinovanější, zajímavější a především na pohled mnohem
nepříjemnější než dřív. Už z traileru známá „želená maska“ je jen
začátek a v domě je nachystáno ještě několik dalších podobně
lahůdkových překvapení. Odklon od dialogů k akci je evidentní ve
scénách s detektivem Mathewsem. Rozhovor s Jigsawem, který prochází
celým filmem paralelně s děním v domě, působí uměle a právě na něm je
nejvíc vidět, jak se muselo se psaním scénáře spěchat. Navíc Wahlberg,
který, i když se evidentně snaží, nemá na to, aby herecky utáhl hlavní
roli. Herci v domě jsou až na pár výjimek anonymní maso, jehož úkolem
je co nejefektivněji zemřít. Svůj úkol naštěstí dokáží do posledního
puntíku splnit.
Na
režisérské sesli tentokrát zasedl nováček Darren Lynn Bousman, který za
sebou sice pár filmů už má, ale v Čechách je pravděpodobně nikdo
neviděl. Rozhodně to ale nebyla špatná volba. Vizuální stránka filmu si
totiž zaslouží obrovskou pochvalu. Bousman se samozřejmě drží stylu,
jaký už v jedničce nasadil James Wan, takže opět na nás čekají hrátky
s barevnými kamerovými filtry, děsivě rychle sestříhané scény a hodně
sugestivní úmrtí vedlejších postav. Bousman dokázal udržet křivku
zábavnosti vysoko po celý film a hlavně díky němu se ztrácí problémy,
které s sebou přinesl evidentně uspěchaný a v podstatě hodně jednoduchý
scénář. Lidé po domě většinou jen chodí nebo běhají od jednoho místa ke
druhému a občas někdo přijde k úrazu, ale v rukou méně schopného
režiséra by se z toho pravděpodobně stala otravná nuda. Pod Bousmanovým
vedením to naštěstí všechno drží pohromadě, a i když se pár nudnějších
pasáží objeví a závěrečná a navíc předem odhadnutelná „pointa za každou
cenu“ trochu výsledný dojem kazí, stále jde o víc než průměrnou zábavu.
Klasická dvojka, která zůstává ve stínu svého geniálního předchůdce. Přesto ale napínavý a poctivě drsný thriller, který by neměl zklamat.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář