Hostel
Kamarádi Paxton (Jay Hernandez) a Josh (Derek Richardson) se rozhodli po ukončení vysokých škol vydat na pořádný výlet po celé Evropě. Cíl cesty je jasný - sex, drogy a alkohol. Po cestě ještě přibrali šíleného Islanďana Oliho (Eythor Gudjonsson) a divák se s nimi seznamuje ve výletním centru Evropy - Amsterodamu. Tam mají dostatek alkoholu i všude jinde nelegálních drog, ale nějak se jim nedostává toho sexu. Holanďanky nejsou příliš povolné, takže když jim jeden místní hoch řekne o zemi zaslíbené, kde místní dívky roztahují nohy na lusknutí prstů, naši dva Američané a neustále nadržený Islanďan zbystří. Tou zemí je Slovensko. Poté, co tam vypukly občanské nepokoje (panika?) bylo mužské pokolení téměř zlikvidováno a zdejší krasavice, které jsou neustále vlhké, nemají pořádný americký klacek ke svému ukojení. Jakmile je tam někdo jen trošku sympatický a navíc mluví anglicky, už si stahují kalhotky - a všechny tam vypadají jako prvotřídní modelky. Paxton, Josh a Oli se tedy do tohoto ráje na zemi vydávají. Jakmile se však vlakem od Českých drah dokodrcají na polorozpadlé vlakové nádraží, zjišťují, že Slovensko nevypadá tak, jak si jej představovali.
Pravda, všude pobíhají modelky a všechny se zdají být zdatně nadržené, a to je přesně to, o co jim šlo. Ubytovávají se tedy v luxusně vypadajícím hostelu v malém městě kousek od Bratislavy, zjišťují, že sdílejí pokoj se dvěma krasavicemi (a když vejdou do pokoje, krasavice jsou samozřejmě svlečené), navštěvují diskotéky v rozbořených sklepeních, ve kterých hlasitě kvílí hudba Michala Davida, chodí do saun, kde jsou pouze nahé děvy s umělými prsy, a zdá se, že Slovensko je místo, kde budou chtít strávit zbytek života... což se jim víceméně podaří. Zhruba v polovině filmu totiž nastává zvrat, začíná téct krev, stříhají se oční bulvy a konečně začíná film, na který jste přišli.
Eli Roth z docela nepochopitelného důvodu natočil dva filmy v jednom - první polovina je celkem standardní softporno, kde nechybí všechny ty uměle vytvořené situace, které najdete v každém podprůměrném pornu (snad jenom dívkám na pokoj nepřijdou chlapci opravovat kabelovku). Trojice vejde do pokoje, a co tam nenajde - téměř svlečené modelky. Trojice jde do sauny, a co tam není - asi patnáct téměř svlečených modelek. Trojice jde na návštěvu k amsterodamskému chlapíkovi, a co tam nenajdou - souložící zfetovanou modelku. Po pornu se Roth rozhodl konečně divákovi dopřát trochu té krve, takže po nějakých 40 minutách začíná horor, který není ani tak příliš děsivý, jako spíš místy nechutný (v dobrém smyslu, stříhání oční bulvy je skutečně zážitek srovnatelný s řezáním nohy v Saw). Těžko říct, co vedlo režiséra a scenáristu v jedné osobě k tomu, aby film takhle podivně rozdělil - možná chtěl, aby si divák myslel, že jde na odvázanou teenagerskou komedii a v polovině zůstal v šoku z toho, co se na plátně děje. To by ale nesměl nastříhat všechny upoutávky tak, aby bylo všem jasné, co se bude dít a dávat na plakáty obrázky z mučírny.
Slovan si však ten natahovaný bizarní úvod, plný povolných slovenských děvčat, zcela jistě užije. Potěší ho, že uvidí vlak Českých drah na Slovensku, že pozná scenérii Českého Krumlova, že nesympatické hlavní postavy obtěžuje gang cikánských capartů, kteří jsou pro pytlík žvýkaček schopní rozkřápnout hlavu nabušenému bodyguardovi, že slovenská dopravní policie úplně normálně vytáhne nebohého řidiče z auta a začne do něj bušit pendreky, že na diskotéce hraje Michal David a Miro Žbirka. Pravda, Slováci pravděpodobně film Hostel nebudou prezentovat jako dobrou propagaci cestovního ruchu, ale my Češi se můžeme docela dobře od srdce zasmát (je to bizarní, ale úplně nejúsměvnější scéna mi přišlo ohození krví dvojice starších dam ve svetříku na vlakovém nádraží).
Ta druhá, krvavá část, má své silné momenty. Třeba takový průlet mučícím komplexem ukazující nám jednotlivé místnosti je skutečně zážitek. Nechybí krvavé nechutnosti (i když je pravda, že řada brutalit se děje mimo záběr či je vystřižena - pravděpodobně kvůli přístupnosti; doufejme, že vyjde necenzurované DVD), nechybí ani napínavé scény (třeba ta s motorovou pilou ušla) a docela dobré nápady (řezníkova místnost pobavila). To je ale asi tak všechno - žádné stupňované napětí, žádné lekačky. Jenom hodně tmy, oprýskané stěny jednoho starého pavilonu psychiatrie v pražských Bohnicích, tmavá krev a rozmanitý výběr mučících nástrojů (od kleští, vrtačky, skalpelů až po agresivnější motorové pily a střelné zbraně).
Obsazení sestává ze tří amerických herců, jednoho Islanďana a zbytek doplňují Češi. Jay Hernandez a Derek Richardson, kteří ztvárnili hlavní mužské role, jsou nehorázně nevýrazní - i když třeba vyděšené výkřiky hrají docela dobře. Eythor Gudionsson, který vlastně ani není herec, ale bohatý islandský podnikatel, dělá svému národu také docela čest - pokud jsou všichni Islanďané jako on, jde o národ sexuálních zvrhlíků (a tím zcela určitě nechci říct, že mi nebyl Oli sympatický, naopak jde z hlavní trojice asi o nejlepší postavu). O nějakém prokreslení charakterů ústřední trojice nemůže být ani řeč - Josh je nezkušený asociální loser, Paxton pohodář a Oli... sexuální zvrhlík. Z vedlejších postav docela potěšil Rick Hoffman jako americký klient, který filozoficky umluví o možnostech, jež skýtá Slovensko ("Poraď, jak to mám udělat? Rychle nebo pomalu?") a zejména pak Jan Vlasák v podání vegetariána s třasavkou v rukách, který chtěl být vždy chirurgem.
Průměrný horor, průměrný porno ale celkově docela sranda :-)