Finty Dicka a Jane
25. 1. 2006
Ztratí dobře placenou práci a s tou i veškerý svůj komfort. A uplatnění nenajdou ani v těch nejhůře placených rajtovačkách. Účty ale nějak platit musejí. Co tedy s tím? Jak název napoví, Dick a Jane určitě nějakou tu fintu vymyslí. Ale zabere i na diváky?
Dean Parisot, režisér výborné sci-fi taškařice Galaxy Quest, zremakeoval stejnojmennou komedii ze 70. let (s Georgem Seagalem a Jane Fondovou), která nepatřila zrovna mezi nejúžasnější a nejznámější filmy své doby (ačkoli se dá říct, že znovu nastartovala kariéru Fondové), a nic zásadně pozitivního bohužel nemohu prohlásit ani o její nové verzi.
Dick (Jim Carrey) a Jane (Téa Leoniová) mají coby spokojeně pracující manželský pár, nač si vzpomenou. Hezky zařízenou vilu, dva luxusní bouráky a ochotnou španělskou hospodyni, starající se o jejich syna - očividně častěji než oni, jelikož chlapec začíná mluvit víc španělsky než anglicky. Poté, co je Dick významně povýšen, může si Jane dovolit dát výpověď a být více doma, a jejich budoucnost vypadá ještě zářivěji. Ale stane se něco nečekaného, co jejich idylku rázem zbortí.
Vyjde najevo, že konglomerát Globodyne, který Dicka zaměstnává, zastíral systematickými účetními machinacemi, že přes svou zdánlivou úspěšnost se naopak topí v ohromných ztrátách. Výkonný předseda Globodynu Jack McCallister (Alec Baldwin) nenápadně vysál všechny peníze, nechal společnost zbankrotovat a z Dicka udělal obětního beránka. Následkem toho přijdou všichni zaměstnanci společnosti, včetně Dicka, o práci, důchod a veškeré úspory, které měli ve formě akcií Globodynu. Blažený životní standard Dicka a Jane tak zakusí ze dne na den hodně trpký sešup.
Už dlouho jsem u komedie nezažil v kině tak hrobové ticho jako v první třetině filmu, kdy hlavní hrdinové postupně ztrácejí svůj majetek a neúspěšně se snaží znovu postavit na nohy. Vlastně se tomu příliš nedivím. Utahovat si z toho, jak špatně dopadají oddaní zaměstnanci konglomerátů, které byly vytunelovány (k čemuž v posledních letech dochází docela často), není příliš vděčné. Finty Dicka a Jane v jednom fórku dokonce přímo odkazují na nechvalně známou energetickou společnost Enron, které v závěrečných titulcích dokonce udělují zvláštní poděkování, a vedle ní i dalším vytunelovaným firmám.
Fajn, ale na satiru namířenou proti hamižnosti hlavounů z vrcholného vedení obchodních gigantů, americkému snu či radikálnímu kapitalismu to pohříchu není dostatečné jízlivé a mazané. To platí o celém filmu, který příliš neuspívá ani v komické rovině a drolí se na sérii více či méně komických momentů. Řada humorných scének je tu předvídatelná a nijak originální. Ale naštěstí se tu najdou i světlá místa. V druhé fázi příběhu přijdou Dick a Jane na to, jak z jejich zapeklité situace ven. Začnou, po vzoru Jacka McCallistera, krást - zpočátku ale v trochu menším měřítku (jejich první úspěšná akce končí nezaplacením čokoládové tyčinky). Od této chvíle přehodí děj výhybku a vydá se ve stopách Bonnie a Clydea (v amatérském podání samozřejmě). Pár nemotorných pokusů o vyloupení ve srandovních kostýmech tu dokáže pobavit, ale ústřední herecké dvojici chybí dostatek vzájemné chemie a vykrádačkám náznak jakéhokoli napětí. Závěrečný, pohádkově naivní akt, během nějž se hlavní hrdinové rozhodnou potrestat zlo (McCallistera) a vrátit všem ublíženým zaměstnancům, co jim patří, zase postrádá razanci správného vyvrcholení.
V názvu filmu jsou sice postavy dvě, ale Finty Dicka a Jane se zdají být spíš dalším vehiklem Jima Carreyho, jenž svou hereckou partnerku trochu vytlačuje - třebaže i Téa Leoniová má slušný komediální potenciál. Carrey opět snaživě nasazuje svoje charakteristické pohybové kreace, které jej sice proslavily, ale jež už bohužel nejsou tak zábavné, jako bývaly. A spíš než Carreyho věkem je to tím, že už se začínají dost opakovat. Myslím, že v současnosti by se dala již s přehledem napsat kompletní encyklopedie Carreyho póz a grimas. Některá místa ve filmu vypadají, jako by režisér herci pokynul, aby prostě něco předvedl, a ten pro něj vytáhl ze svého katalogu pózu číslo 23 a tu pak zakončil pózou číslo 49.
Je sice pěkné, že i ve svých 44 letech dokáže Carrey blbnout jak malý kluk, ale osobně bych jej raději viděl zase v nějaké dramatické roli, kterými v posledních letech upoutal především (Truman Show, Muž na měsíci, Majestic, Věčný svit neposkvrněné mysli). Ale vypadá to, že se po Božském Bruceovi (který mi přišel lepší než Finty Dicka a Jane) vrací do starých kolejí. V jeho filmografii se nicméně rýsuje další nečekaný projekt, thriller Joela Schumachera The Number 23, tak uvidíme. Ve Fintách Dicka a Jane jsem si každopádně nejvíc užíval Aleca Baldwina, který opět potvrdil, že to umí parádně rozbalit ve vedlejších rolích, jež mu podle mne sluší víc než ty hlavní z dřívějška (zde předvádí další skvělou „šéfáckou“ figurku).
Je sice pěkné, že i ve svých 44 letech dokáže Carrey blbnout jak malý kluk, ale osobně bych jej raději viděl zase v nějaké dramatické roli, kterými v posledních letech upoutal především (Truman Show, Muž na měsíci, Majestic, Věčný svit neposkvrněné mysli). Ale vypadá to, že se po Božském Bruceovi (který mi přišel lepší než Finty Dicka a Jane) vrací do starých kolejí. V jeho filmografii se nicméně rýsuje další nečekaný projekt, thriller Joela Schumachera The Number 23, tak uvidíme. Ve Fintách Dicka a Jane jsem si každopádně nejvíc užíval Aleca Baldwina, který opět potvrdil, že to umí parádně rozbalit ve vedlejších rolích, jež mu podle mne sluší víc než ty hlavní z dřívějška (zde předvádí další skvělou „šéfáckou“ figurku).
Pár slušných fórků se ve Fintách Dicka a Jane najde, ale jak už to u některých komedií chodí - většinu z nich jsme již viděli v traileru. Je to škoda, Parisotův Galaxy Quest jsem si v kině náramně užil, ale jeho nový kousek, v němž producenti utopili nepochopitelných 100 milionů dolarů, by se víc osvědčil v kabelové televizi jako program k nedělnímu obědu.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář